Dudlík, cumel, dudlan, šidítko – to je od slova šidit, že? 🙂 Ne a teď trochu vážně. Vím, že tímto tématem se pouštím na velmi tenký led, protože v dnešní době je dudlík jedno z nejožehavějších témat jak mezi odborníky, tak mezi maminkami.
A všichni to přitom myslí dobře. Vnímám, že je čím dál tím víc považován za nějaké dílo ďábla tak, jak jsem provokativně napsala v nadpisu, rychle od něj pryč, nebo je s vámi konec! Na druhou stranu výrobci dudlíků se přetahují, kdo vyrobí ten nejergonomičtější a nejdyzajnovejší kousek na trhu a bude trhat rekordy v prodeji.
Je to ale opravdu tak černobílé? Dítě se rodí s potřebou sání, má vyvinutý sací reflex a u každého dítka je jinak silný. Některé děti ho používají téměř výlučně při kojení a stačí jim se najíst a více sát nepotřebují (i když těch je menšina). Jsou však i děti, které chtějí sát téměř nonstop (ano, třeba moje prvorozená dcerka). Dítě se postupně učí sát nenutritivně, tedy pouze „dudá“ prso a uklidní se, aniž by pilo mléko.
Některým dětem to trvá několik týdnů a maminky jsou netrpělivé a pro uklidnění miminka sáhnou právě po dudlíku. Někdy ho bohužel dostanou už v porodnici.
Někdy děti chtějí opravdu jen dudat (a to víte, že je určitě příjemnější dudat měkkou teplou bradavku než silikonový nebo kaučukový dudel), ale rozčiluje je, že z toho prsa teče mlíko! To bývá především u maminek se silným vypuzovacím reflexem a nadměrnou tvorbou mléka, která se ale časem také ustálí.
Nevýhody a rizika spojená s používáním dudlíku
Myslím, že snad všichni se shodneme, že dudlík by nemělo dítě dudat příliš brzy po porodu, dlouho a často. V případě častého užívání může mít negativní vliv na vývoj patra a mluvení.
Také bych chtěla důrazně upozornit, že dudlík MŮŽE způsobit problémy s kojením.
Miminko totiž dudlík (a lahvičky a další „napodobeniny“ prsa) saje úplně jinak než prso. Proto se může stát, že pak bude prso špatně chytat a např. vám poranit bradavky nebo neefektivně sát a tedy nedostatečně prospívat. Poměrně hodně žen, se kterými řeším problémy s kojením, dává svému dítěti dudlík. Neříkám, že vždy je příčinou problémů, ale v některých případech velmi pravděpodobně ano.
Na druhou stranu jsou miminka, která dudlík nikdy neměla v puse a problémy s kojením řešíme stejně, takže to není tak jednoznačné.
Pokud máte poraněné bradavky a dítko už dudlík má, může to být důsledek používání dudlu a následně špatného přisávání k bradavce.
Také může mít menší pocit hladu, protože dudlík uspokojí jeho potřebu sání a tím pádem může i méně přibývat na váze a prospívat. Tím nechci zbytečně strašit, ale ta možnost tu zkrátka je a musíme na ni při rozhodování, zda dudlík ano, či ne, myslet.
Jako laktační poradkyně velmi doporučuji vyčkat alespoň několik týdnů po porodu, pokud se pro používání dudlíku rozhodnete! Do doby, kdy se miminko bude dobře a snadno přisávat, nebudete mít nijak poraněné bradavky a děťátko bude dobře přibývat na váze. Pokud uvidíte, že dítko začne sát jinak/špatně, dudlík mu odeberte, pokud si chcete bezproblémovou laktaci zachovat.
Ani podání dudlíku později není zárukou, že se kojení bude dařit dál stejně bezproblémově.
Může mít dudlík i nějaké výhody?
Jako matka vím, že dudlík může být někdy pomocníkem (např. při uspávání venku nebo pokud děťátko potřebuje i v bdělém stavu hodně sát a vy nemůžete nebo nechcete dlouho a/nebo tak často kojit). Také u starších dětí, které už se nekojí. Nebo u dětí, které se vůbec nekojí.
Vzpomínám, jak mi kamarádka vyprávěla, že její v té době tříletá již nekojená dcerka po narození mladšího bráchy usínala přes dvě hodiny a bylo to pro ně všechny ohromně vyčerpávající. A jednou si takhle vedle ní (když zrovna kojila miminko) lehnula, otočila na bok na druhou stranu a za 5 minut spala. Pak se na ní podívala a zjistila, že ukradla dudlík bráchovi! A spala jako dudek. Proto se rozhodla, že i přes velikou nevoli okolí (hlavně ohledně věku holčičky), jí dudlík na spaní prostě dopřeje a ona s ním opravdu vždy jen usnula, když se vzbudila, nechala ho v posteli a šla si hrát. Všichni si od té doby oddechli a mohli zase normálně fungovat a vyspat se. Sama ho za pár měsíců přestala potřebovat a usínala v klidu i bez něj.
Svoji roli samozřejmě hraje psychika, např. právě po narození sourozence nebo v jinak vypjatých chvílích.
Ještě bych upozornila na jedno „riziko“ spojené s dudáním. „Dudel jménem palec“. Děti jsou samozřejmě vynalézavé a někdy využijí to, co mají neblíže po ruce – doslova. Začnou si dudat palec. Nebo klidně ukazováček. A pokud se tím uklidňuje často a zvykne si na to, je někdy velmi těžké to odnaučit (znám i děti, co si dudaly palec v 8mi letech a opravdu se toho dá špatně zbavit). Za mě je v tomto případě lepší vyměnit palec za dudlík, který se dá později sebrat, ale je to na uvážení každé mámy.
Nechci, aby to vyznělo, jako že jsem propagátorka dudlíků (nejsem ani dealerka, fakt), jen jsem chtěla říct, že bych dudlíky tak nedémonizovala. Někdy nám mohou život usnadnit. Na druhou stranu mohou způsobit i velkou paseku. Když se na něm stane dítko závislé a vy jste otrok hledání věčně ztraceného dudlíku, moc velká pomoc to není. Nebo když se kvůli němu pokazí do té doby bezproblémové kojení.
Je na každém z rodičů, jak se rozhodnou. Myslete tedy vždy na výhody, které vám dudlík může dát, ale hlavně na rizika s tím spojená a rozmyslete si, jestli vám to za to stojí.
Každé dítko je jiné, takže je možné, že s jedním dudlík vůbec potřebovat nebudete a s dalším to bude úplně naopak. Ať už se rozhodnete jakkoli, myslete také na to, že děťátko vám na vaše rozhodnutí může pěkně kašlat. 🙂 Protože některé děti dudlík do pusy prostě nevezmou, ani kdybyste jim ho tam držely. Ale ony určitě vědí, proč to dělají. 🙂
Závěrem všechny ženy prosím, buďme k sobě shovívavé a tolerantní, každá se rozhodujeme nejlépe, jak v danou chvíli umíme, a nikdo nechodí v našich botách. Souzení určitě není na místě. Důležité je především to, abychom my i děťátko (a tím i celá rodina) byly v klidu a pohodě, spokojení ať už s dudlíkem nebo bez něj.
Můžete se podělit o své zkušenosti, proč jste se rozhodly dudlík ne/používat, jestli jste toho později litovaly a jaké to je, fungovat bez něj nebo naopak „zbavovat se ho“ 🙂
S láskou Betty
Dudlík používáme. Měla jsem komplikovaný porod zakončený akutní sekcí. Miminko jsem viděla až po několika dnech. V té době ho krmili z flašky a mělo i dudlík. Takže už z porodnice jsme šli s dudlíkem. A nevadí nám. Když ho chce, tak si dudá, když nechce, tak ho vyplivne. Na kojení to nemělo vliv. Miminko s ním nejraději usíná a když je mu ouvej, tak i uklidní. 🙂 Věím svému dítěti, že samo ví, co zrovna potřebuje.